Před zhruba dvěma týdny jsme na Instagram pověsili video o mladém ukrajinském olympijském lyžaři Dmytru Shepiukovi, který v Brně pracoval jako dělník, aby si mohl financovat svou sportovní kariéru. Dnes má to video přes 1,3 milionu zhlédnutí. Zpráva o jeho příběhu proletěla českým internetem a spustila vlnu solidarity, jakou jsem dlouho nezažil. Lidé psali, chtěli posílat peníze, nabízeli pomoc, sponzoring, práci. Reakce byla obrovská. Ale víte, co je na tom celém nejabsurdnější a zároveň nejkrásnější? Když jsme za Dmytrem přišli s tím, že mu lidé chtějí pomoct, abychom pro něj uspořádali sbírku nebo mu usnadnili cestu, odmítl. Bez váhání. Řekl, že má dvě ruce, je zdravý a do práce bude chodit dál. Že si na svoje sny a na svou lyžařskou kariéru vydělá sám, stejně jako to dělal doteď. Nezakňoural, nevyužil příležitosti vzít si peníze zadarmo. Ukázal charakter a hrdost, která se dneska vidí málokde. Místo toho ale vyslovil jedno jediné přání. Pokud mu lidé chtějí fakt pomoct, ať raději pošlou peníze těm, kteří to v tuhle chvíli potřebují daleko víc – jeho přátelům, sportovcům a lyžařům, kteří dnes místo na svahu stojí v první linii a brání svou zemi. A tak jsme na základě jeho přání spustili sbírku „Drony pro vítězství“. Veškerá pomoc jde přímo průzkumné jednotce, ve které bojuje i Dmytrův blízký kamarád. To video Dmytrovi opravdu změnilo život – ne tím, že by z něj udělalo milionáře nebo mu dalo věci zadarmo, ale tím, že ukázalo sílu příkladu. Ukázalo člověka, který nekňourá, maká a když dostane šanci pomoct sobě, raději ji přesměruje tam, kde jde o životy. Někdy stačí jen natočit obyčejný příběh a dát mu prostor. Zbytek už udělá charakter lidí, jako je Dmytro. https://donio.cz/dmytro-shepiuk-drony-pro-vitezstvi Díky všem, kteří to video sdíleli, a hlavně všem, kteří přispěli na sbírku. Má to smysl.