Tohle je další věc, na které se začátečnice často zbytečně zasekají a zkomplikují si start. Na začátku můžeš mít dojem, že čím víc toho do nabídky napíšeš, tím větší šanci máš, že si tě někdo vybere. Takže začneš skládat všechno, co tě napadne: Canva, e-maily, administrativa, sítě, tabulky, faktury, komunikace se zákazníky, střih videí, weby, automatizace, organizace... A ideálně ještě „cokoliv podle domluvy“, protože přece nechceš nikoho odradit. Na papíře ti to možná připadá děsně cool. Říkáš si, že když nabídneš hodně věcí, klientka si z toho něco vybere. Nicméně v praxi to často působí přesně opačně. Klientka vidí dlouhý seznam činností, ale pořád jí nemusí být jasné, s čím konkrétně jí vlastně pomůžeš. Neví, jestli jsi spíš na obsah, administrativu, zákaznickou podporu, organizaci, technické věci nebo „tak nějak všechno“. A když si to musí sama dedukovat, většinou se jí do toho nechce.Taková hledající podnikatelka potřebuje někoho, u koho si řekne: „Aha, přesně tohle teď potřebuju vyřešit.“ Třeba: „Potřebuju někoho, kdo mi pomůže s přípravou příspěvků na sítě.“„Potřebuju pomoct s newslettery.“„Potřebuju udělat pořádek v e-mailech a komunikaci.“„Potřebuju někoho, kdo mi ze záznamu udělá krátká videa.“ A k tomu jí musí tvoje nabídka trochu pomoct. Druhý problém je, že široká nabídka dostane pod tlak i tebe. Když si napíšeš do nabídky všechno, začneš mít pocit, že na všechno musíš být připravená a všechno musíš umět perfektně. Takže když pak přijde poptávka, ty místo normální reakce panikaříš, protože vlastně nevíš, jestli to umíš dodat dost dobře, kolik času ti to zabere a co přesně klientce slíbit. Proto je na začátku mnohem bezpečnější zúžit nabídku na pár oblastí, které dávají smysl. Tahle škatulka nemusí být trvalý stav, ale na začátku je lepší jeden použitelný směr, ve kterém jsi si jistá a který dokážeš jednoduše vysvětlit. To znamená, že místo toho, aby ses sama sebe ptala: „Co všechno bych mohla nabídnout?“ si zkus položit praktičtější otázku: „S čím umím klientce reálně pomoct už teď?“