Dnes je běžné, že ženy — hlavně ty, které se zajímají o osobní rozvoj — věří, že jejich způsob práce s emocemi je „správný pro všechny“. A když se muž neotevírá stejně, nezvládá dlouhé emoční rozhovory, nebo nemá potřebu všechno sdílet… hned se na něj lepí nálepka: „zablokovaný“, „nezralý“, „potlačený“. Na druhé straně muži — hlavně ti méně sebeuvědomělí — mají pocit, že když oni své emoce nedávají ven, měla by to dělat i žena. A když žena prožívá, ventiluje a otevírá se, vnímají to jako přehánění, hysterii nebo problém. Obě strany se mýlí. A obě nepochopily zásadní princip: ▶ Mužský a ženský emoční systém nejsou stejné. A nikdy stejné nebudou. --- 🜁 Emoce ženy = proud Ženský systém potřebuje ventil, slova, sdílení, propojení. Jinak se začne dusit ve vlastních emocích. To není slabost. To je její přirozenost. --- 🜂 Emoce muže = impuls Mužský systém funguje jinak: potřebuje ticho, prostor, zpomalit nervovou soustavu, pojmenovat, integrovat, a až potom případně sdílet. Muž se neotevírá protože už to má zpracované — ne proto, že je „emocionálně pozadu“. --- 🜃 Kde vzniká dnešní chaos? Žena tlačí muže, aby sdílel „víc a častěji“. Muž se dostává do stavu, který není stavěný zvládat. Ztrácí hranice. Ztrácí tah na bránu. Stává se reaktivním, přecitlivělým, nestabilním. A pak přichází pointa, kterou nikdo nechce slyšet: ❗ Ženy muže nevědomě zjemňují… a potom je za to přestanou respektovat. Protože necítí muže, ale „emočně citlivou kamarádku, co vypadá jako muž“. --- 🜄 Co muž opravdu potřebuje? Ne „víc sdílet“. Ne „otevřít své srdce stejným způsobem jako žena“. Ne „pracovat ženským stylem“. Muž potřebuje: rozumět své biologii, držet směr, integrovat emoce do akce, být pevný, ustát tlak, zůstat ukotvený. To není ignorování emocí. To je mužský způsob jejich zpracování. --- 🜁 Co se stane, když tohle nikdo nechápe? Ženy budou dál „léčit“ muže způsobem, který je oslabuje. A muži se budou dál cítit rozbití, slabí a zmatení, protože se snaží fungovat jako ženy — místo jako muži.

Dnes je běžné vidět chlapy, kteří si myslí, že jejich neschopnost zvládat emoce je norma – pro sebe i pro ženy. Pravda je tvrdá: muži a ženy mají odlišné způsoby zpracování emocí. A pokud muž nezvládá své vlastní, čeká, že to nebude zvládat ani ona. - Když se žena otevře a začne cítit, tenhle typ chlapa zkolabuje. - Přehluší ji vztekem, nebo uteče do ticha. Nic mezi tím.A pak nechá svůj vztah umírat a nechá se překvapit, proč nefunguje. Fakt je nekompromisní: - Žena není problém. - Její emoce nejsou útok. Jsou zrcadlo. A zrcadla bolí jen ty, kdo nemají odvahu se do nich podívat. Muž, který se hroutí pod emocemi své ženy, se ve skutečnosti hroutí pod vlastními, které roky ignoroval. Chceš být opravdu muž? Zvládni nejdřív sebe: - Tělo - Emoce - Klid Pak zvládneš i ženu – a to je ta pravá zkouška. Není to o penězích ani o autech. Pokud nezvládáš ženy, nezvládáš nic. Žena je odrazem muže. Žena nepotřebuje chlapa, který ji umlčí. Potřebuje chlapa, kterého její bouře nerozhodí. A co je nejlepší? Jakmile to zvládneš, její emoce tě přestanou děsit. Stávají se vodítkem, informací, darem. Otázka pro tebe: Když se příště tvoje žena otevře, zvládneš ji, nebo utečeš jako kluk? V příštím příspěvku si ukážeme, jak přestat bojovat – a začít spolu budovat.

Na konzultacích i v osobním životě se setkávám s tím, že muži chtějí části dosahovat velkých věcí, které jsou vidět. Přičemž zapomínají na to, že malé všední každodenní činnosti jsou stejně tak důležité. . Můžeme mít jakékoliv vítězství chceme, pokud nebudujeme spořádaný a spokojený život každý den, žádný sebevětší úspěch nám úspěch nepřinese. . Děkuji @bizboxing_prague že jsem se mohl účastnit, díky soupeři Markovi, zároveň děkuji, že jsme mohli vybrat přes 100tis pro @dumprojulii

🔥 Zdar chlape, jede další mužské setkání! 📅 6. 12. ⏰ 11:30–15:00 📍 Praha – Veleslavín (Sportcentrum Evropská) Bude to hustý: 1️⃣ Seznámení s ostatními borci – žádné small talky, rovnou napřímo. 2️⃣ Box – technika, sparringy, práce s tlakem, dominance v ringu i životě 3️⃣ Fyzické výzvy – kliky, skoky, hody… prostě test toho, co v tobě je. 4️⃣ Společná hostina – každý něco přinese, jíme jako chlapi společně. 5️⃣ Závěrečná debata: „Kam v životě sakra směřuju?“ – ideální uzavření roku, pravdivě a bez keců. 💥 Chceš být u toho? Máš čas? Napiš mi dnes tu do komentářů, ať s tebou počítám.

Být tátou neznamená být s dětmi 24/7. Být tátou znamená být přítomný, když s nimi jsem. A zároveň být mužem, který tvoří zázemí, bezpečí a strukturu. Jedna z nejtěžších obětí mužského života je právě tohle: někdy musíme dát práci a poslání před rodinu, aby se rodina měla dobře. Na začátku roku jsem několik týdnů fungoval v režimu: práce → tréninky → rodina → spánek. Nebylo nic jiného. A nelituju toho. Bylo to období, kdy jsem budoval věci, které mi umožní být s rodinou víc, kvalitněji a dlouhodoběji. A uvědomil jsem si jednu zásadní věc: Muži nejsou stvořeni pro balanc. Muži jsou stvořeni pro oběť. A pokud nejsi ochotný některé věci odložit, pustit nebo jim říct “ne”, tak ve skutečnosti ten cíl nechceš. Protože každá cesta muže má svou cenu. Já ty oběti přijímám. Rád vyměním filmy, hry, párty nebo bezcílné scrollování za to, že vidím: – jak můj syn roste, – jak moje žena zraje, – jak můj byznys jede, – jak se jako muž posouvám. A přesně o tom je mužství: dát životu to, co je potřeba, ne to, co se zrovna chce. A jasně někdy to, co je zrovna potřeba je i odpočinek a klid. --- ❓ A teď ty: Jakou oběť jsi ochotný přinést, aby ses stal mužem, kterým chceš být? Napiš do komentářů — ať se navzájem inspirujeme.