Muž, který je v rámci své hodnoty a dominace, by měl být schopen zaplatit, ale pouze tehdy, pokud to odpovídá jeho standardům. Pokud si žena zvykne, že muž platí automaticky, aniž by přinášela odpovídající hodnotu do vztahu (podpora, loajalita, ženskost), vztah se stane jednostranným a muž se dostává do nevýhodné pozice. Dlouhodobě by měl muž investovat jen tam, kde je skutečně ceněn a respektován. V krátkodobém vztahu nebo randění je běžné, že muž platí, protože chce demonstrovat svou schopnost postarat se o ženu a zároveň otestovat její přístup. Pokud se však jedná o dlouhodobý vztah, je důležité, aby byla investice na obou stranách – ať už finanční, emoční nebo jiná. Pokud žena není ochotná přispívat, je třeba zvážit, zda ji zajímá muž jako osobnost, nebo jen jeho zdroje. Správný vztah by měl být vyvážený v tom smyslu, že každý přináší něco do stolu. Pokud muž vede vztah a má vyšší příjmy, dává smysl, že platí více. Pokud ale žena vydělává stejně nebo více, měla by se na financování podílet. V moderní společnosti, kde ženy chtějí rovnost, by to mělo platit i v oblasti financí. Pokud žena trvá na tradičním modelu, měla by přijmout i tradiční role – například podřízení se mužskému vedení. Nejde ani tak o to, kdo platí, ale o to, jak žena reaguje. Pokud automaticky očekává, že budeš platit, aniž by sama něco nabídla, bere tě jako poskytovatele zdrojů. Pokud se alespoň nabídne zaplatit část nebo projevuje snahu přispět jinými způsoby (podpora, péče, loajalita), ukazuje to její vyšší hodnotu. Vždy sleduj její postoj, ne jen její slova.